| Vydáno 21.01.13 Lidé, věci, dobrodružství->Politický kolotoč Na Hradě jen německy?
Lívia Klausová nechce, aby manželka budoucího českého prezidenta mluvila na Hradě jen německy. Mohu současnou první dámu uklidnit: toto nebezpečí nehrozí, ani kdyby byl prezidentem zvolen Karel Schwarzenberg.
S jeho ženou Terezou jsem před časem na Hradě dlouze hovořil například anglicky. (Předpokládám, že jako rakouská šlechtična mluví i dalšími jazyky, ale těmi zas nemluvím já, takže tohle nemůžu potvrdit z vlastní zkušenosti.)
To bylo už dávno, ještě když byl Karel Schwarzenberg kancléřem prezidenta Havla. Paní Therese chtěla uspořádat na Hradě koncert na oslavu naší znovunabyté svobody a pozvala si mě jako dramaturga. Z mých návrhů přijala písničkářku a excelentní kytaristku Dášu Voňkovou, jazzového multiinstrumentalistu Jiřího Stivína, folkovou skupinu Spirituál kvintet a konferenciéra Marka Ebena. Rozmluvila mi árie z Mozartova Dona Giovanniho v provedení barytonisty Ivana Kusnjera. Mnou zamýšlenou návaznost na spojení historické Prahy se světem – „opera oper“ měla v roce 1787 v Praze premiéru – považovala za méně důležitou než vzájemnou souvislost ostatních tří interpretů a jejich význam pro zápas o uměleckou svobodu v dobách totality.
Každopádně jsem si s Terezou Schwarzenbergovou dobře popovídal.
Mihnul se kolem toho i její manžel. Za pár vteřin se omluvil, že má moc práce. Tehdy jsem z toho měl příjemný pocit, že kancléř neví kam skočit a že tak to má být. Možná ale, že pan Schwarzenberg vždycky věděl to, co až dnes vědí lidé s hudebním sluchem: že on ho nemá. Za to nemůže, je to jen legrační. Divné by bylo, kdyby nám tehdy do té dramaturgie mluvil.
Nevím, jestli by paní Klausové vadila na Hradě právě jen ta němčina nebo jakákoliv nečeština. První československá první dáma, muzikoložka Charlotte Garrigue Masaryková, hovořila téměř výhradně anglicky a její manžel podvědomě používal angličtinu i na smrtelné posteli. V dětství na Slovácku zase slýchal od matky, hustopečské Němky, hlavně její rodný jazyk. Ostatně stejnou němčinu, jakou psával své ženě dopisy otec národa František Palacký.
Ještě připomenu, že Egon Erwin Kisch, jehož se Miloš Zeman dovolával ve svém výčtu výborných českých novinářů – na rozdíl od dnešního „póvlu“ – psal německy a do češtiny byl překládán.
Jestli se narodíme jako Čech, Papuánec, Mongol nebo Rakušan, není naše zásluha ani vina. Nectnost je tím pohrdat nebo se tím vytahovat.
Má tedy první česká dáma umět česky? Myslím, že spíš ano. Charlottu Masarykovou v naučení češtině zastavila jen choroba a Tereze Schwarzenbergové by zabránilo jen to, kdyby se nestala první dámou.
|
Nejčtenější články