| Vydáno 03.11.14 O kultuře a hudbě->Dojmy z koncertů a divadel Carmen s východním čtyřhvězdím
Gruzínka, Rumunka, Lotyš a Rus v hlavních rolích Bizetovy Carmen měli v přímém přenosu z newyorské Metropolitní opery znovu vznítit žár nejhranějšího kusu hudebních divadelních dějin.
Kdo ve stejné inscenaci viděl před čtyřmi lety naaprosto netradiční Elinu Garanču s podobně tvárným Robertem Alagnou, šel v sobotu do kina obezřetně. Dojmy při odchodu? Čtyři obdivuhodné hlasy na vrcholu zvukových sil, vzrušující, ale často i běžné operní herectví a jedno bezvýhradné překvapení – mladodramatická sopranistka Anita Hartigová.
Prostou milující venkovanku Micaelu, která se nemá ve vojáckém, cikánském ani pašeráckém prostředí čeho chytit (a ve většině režií taky ne), pozvedla svou přirozenou vroucností až na symbol čisté, přitom silné a nikterak bledničkové lásky. Kdy se stane, aby Micaela měla bezmála mohutnější potlesk než Carmen i José? Škoda, že diváci kvůli zdravotním potížím Hartigové přišli o její jarní Mimi v Bohémě, roli, kterou debutovala v londýnské Covent Garden i milánské La Scale.
Anita Rachvelišviliová vypadá, jak si kdekdo tmavou a divokou Carmen představuje. (A trochu jako Zuzana Michnová v dobách rockového tria Marsyas.) Tu svůdnou představu naplňuje altem temným až do nejvyšší polohy i blýskavými koleny. Je si jistá vším, i smrtí. Karetní věštbu taky zpívá nejpřesvědčivěji, osobitěji než Habaneru nebo Sequidillu. Nemá sklon k přehrávání, spíš k podehrávání. Napětí v ní roste až při hádkách i zámlkách s Donem Josém. Ještě zřetelněji v nich představitelsky roste Aleksandrs Antoněnko. Na začátku představení totiž působí rozpačitě, skoro jako jeho zběhlý mnich z nastudování Borise Godunova.
Přitom by svým hlasovým objemem mohl bořit billboardy. Jakoby uměl zpívat jenom ve forte. Ani náznak snahy po tichém závěru květinové árie, jak ho předepsal Georges Bizet. Lotyšský tenor na sebe s gruzínskou Carmen začínají i herecky „slyšet“, až když jde doslova o život.
I čtvrtá hvězda večera, Ildar Abdrazakov, svítil měkkými i kovovějšími barvami svého barytonu opět do daleka. Toreador Escamillo, kníže Igor nebo Mozartův Figaro, všichni jako stvoření pro něj. Někdy převléká jejich zvukové kostýmy až příliš snadno. Zkrátka měřítka osobitosti, jaká nasadili třeba Thomas Hampston nebo Simon Keenlyside, se dostala i do podvědomí publika operních přenosů.
Přímo v New Yorku budou srovnání ještě tvrdší. V únoru se do inscenace vracejí Garanča i Alagna, v březnu jako Don José nastoupí Jonas Kaufmann, podle internetových dokumentů skvělý.
Zdroj: Hospodářské noviny 11.03.2014 Autor: Jiří Černý |
Nejčtenější články