Vydáno 18.01.16 O kultuře a hudbě->Dojmy z koncertů a divadel Met ověřila pravost Bizetovy perly Pod jménem Lovci perel si mnozí operní nadšenci donedávna vybavovali hlavně nedostižnou nahrávku duetu Enrica Carusa a Maria Ancony z roku 1907. Pražské Národní divadlo nedávalo Lovce perel od roku 1889. Šťastnější bylo poslední dobou Brno, Opava a Ústí nad Labem.
Newyorská Metropolitní opera sobotním přenosem také do českých kin vzpomněla stého výročí svého uvedení Lovců perel. Tehdy ale ranné dílo čtyřiadvacetiletého Georgese Bizeta nezachránil Carusův tenor ani posmrtná sláva autora Carmen; dočkalo se jen dvou repríz. Dnes je všechno jinak. Bizet, který do smrti v šestatřiceti letech poznal jen neúspěchy, je tématem muzikologů, počet jeho evidovaných oper přesáhl notoricky udávaných šest a od padesátých let vyšli Lovci perel na mnoha kompletech. Tenorovou árii Je crois entendre encore přiřadil ke koncertním vrcholům David Gilmour, kytarista artrockových Pink Floyd. Lovce perel uvádějí světové scény a z nejoceňovanější inscenace Divadla na Vídeňce si do MET pozvali i Lejlu v podání Diany Damrauové. Bavorská sopranistka v sobotu zpívala i hrála jinak než ji publikum v MET zná třeba z Rigoletta nebo z Hraběte Oryho. Jistěže opět udivila brilantní pěveckou technikou a nepolevujícím zvukovým leskem. Stejně jako tenorista Matthew Polenzani (Nadir) a barytonista Mariusz Kwiecien (Zurga). Tak bezchybná trojice se ani v MET neslýchá často. Diana Damrauová z ní ale k hlasové virtuozitě přidávala nejvíc. Oba lovci v rozsáhlých rolích definitivně unikli nebezpečí odosobněné, představitelské předvídatelnosti, jaké hrozí právě pěveckým mistrům, až v dramatičtější druhé polovině díla. Schopnost výrazových proměn předvedli hlavně ve scénách s Lejlou. Tato střetnutí překryla i kalendářově rutinní libreto a nejvíc se povedla režisérce Penny Woolcockové. Lovci perel nestrhnou jako Carmen, ale hádka Lejly se Zurgou už předznamenává závěrečnou scénu Carmen a Josého.
Zdroj: Hospodářské noviny 18.01.2016 Autor: Jiří Černý |