Komentáře ke článku:
Jak nás Vladimir Vysockij přiměl louskat azbuku
Komentář ze dne: 05. 08. 2005 09:54:47
Autor: Petr Kreuz
Mail: Petr.Kreuz@post.cz
Titulek: Ad Vysockij
| Ad Vysockij
Jiří Černý záslužně přípomenul výročí úmrtí Vladimira Semjonoviče Vysockého, k němuž došlo ve dnech moskevské olympiády před 25 lety. Budiž za to jemu i Lidovým novinám vzdán dík. Bylo to pro mne příjemné překvapení.
Ve svém článku se však dopustil několika menších omylů a nepřesností: Vladimir Vysockij není pohřben na Novoděvičím (či, jak píše J. Černý, Novoděvičském) hřbitově (tam je pohřben např. Nikita Chruščov či Vysockého blízký přítel, režisér a spisovatel Vasilij Šukšin), nýbrž na Vagaňkovském hřbitově (zde spočinul např. Vysockým velmi uctívaný básník Sergej Jesenin). Osobně jsem navštívil Vysockého hrob v srpnu 1984, nachází se pár metrů od vchodu do hřbitova. Tehdy se tam květinami hustě obložený prostý rov s nevelkou bílou mramorovou deskou se jménem a životními daty zesnulého. Památník (nepříliš zdařilý) V. Vysockému zde byl postaven až ve druhé polovině 80. let. Obávám se také, že epitaf na pomníku (o tom, že se nepoddá náš Varjag) je od V. Vysockého, nikoli od A. Vozněsenského. Vozněsenského epitaf (Ty žil i igral s usměškoj...) vznikl při jiné příležitosti.
V roce 1978 byly k dispozici již dvě Vysockého LP-desky vydané na Západě předními hudebními vydavatelstvími. Tato alba představují jeden z vrcholů písničkářské tvorby V. Vysockého: 1. deska natočená v Kanadě v létě 1976 a vydaná firmou RCA Records; 2. Deska natočená v roce 1977 v Paříži a vydaná firmou Polydor (Natjanutyj kanat). Na těchto deskách lze ve velmi působivých aranžích nalézt dvě - podle mého názoru – stěžejní a (řekněme) profilové písně V. Vysockého: na první Ochotu na volkov, na druhé Baňku po bělomu.
Je škoda, že J. Černý nepřipomenul, že V. Vysockij byl jedním z nemnoha „nezakázaných“ (záměrně se vyhýbám slovu „oficiálních“) umělců z bývalého Sovětského svazu, který ve své tvorbě odsoudil ještě před rokem 1989 sovětskou intervenci v Československu v srpnu 1968. Z Vysockého písničkářských kolegů tak učinil již jen Alexandr Galič, nikoli však už Bulat Okudžava. Je to nutné připomenout tím více, že V. Vysockij, pokud je známo, bývalé Československo nikdy nenavštívil (Divadlo na Tagance zrušilo v roce 1970 svůj zájezd do Československa do značné míry též na protest proti sovětské intervenci) a jeho kontakty s našimi umělci nebyly nikterak intenzivní (osobně se znal, pokud vím, s Milošem Formanem, s nímž se několikrát setkal v USA, dále s Miroslavem Moravcem a snad také s tehdy velmi mladým Bohumilem Kleplem).
Podle ruského internetového serveru Ozon se dá snadno zjistit, že v současné době lze v Rusku zakoupit mezi 250 a 300 nosiči (CD, popř. MC) s Vysockého písněmi, několik desítek knih jeho písňových textů a poezie a přinejmenším tucet publikací o jeho životě a díle, tedy rozhodně nejen oněch 30 (ve skutečnosti 32 – jedná se o komplet „Vjes Vysockij“) cédéček, o nichž píše Jiří Černý. (A to ještě záměrně pomíjím DVD s filmy, v nichž Vysockij hrál.) Některá z Vysockého cédéček (vydaných v Rusku a ve Francii) lze zakoupit (vesměs, žel, za dosti přemrštěné ceny) i u nás.
Petr Kreuz
P.S.: Píseň „O Jamesi Bondovi („Pro Džejmsa Bonda“) je věnována fiktivní filmové postavě, a není tedy „… o tom, jak v Moskvě málem vyhodili z hotelu Seana Conneryho“ (jak se domnívá J. Černý), byť je Conneryho pobytem v SSSR bezprostředně inspirována. Osobně ji chápu spíše jako satiru na tehdejší sovětskou cenzuru a uzavřenost před vnějším světem, jejichž zásluhou byly bondovky (a tedy také představitel jejich hlavního hrdiny) v SSSR 70. let zcela neznámé.
|
Reakce na komentář...
"Ad Vysockij"
Zobrazit komentáře |
Nejčtenější články