| O kultuře a hudbě->Knihy |
Kritiky Kritika (bez konzervatoře)
Jsa technický nemotora, pokouším se aspoň takhle primitivně zanést na své stránky recenze Riedlovy a mojí knížky. (Zároveň upozorňuji, že recenze na mou předchozí knihu Načerno v českém rozhlase, které se nedají otevřít na hlavní stránce vpravo nahoře, jsou ke čtení, když si na hlavní stránce úplně nahoře kliknete rubriku O kultuře a hudbě, pak dole vpravo Starší články a postupně se dostanete na titulek Vyšla kniha, nad ním v nadtitulku vpravo kliknete Knihy a pak už se dostanete (pod zvláštními titulky) na dalších sedm recenzí. ...více
| | | 8 komentářů |
 | |
| Kam za Jiřím Černým->Články v novinách |
Důležité je být dobrý, ne slavný
(Rozhovor s Ivou Bittovou)
V sedmnácti byla Eržikou v premiéře Uhdeho a Štědroňovy Balady pro banditu, v osmnácti filmovou Jolankou v Hanákových Růžových snech (Věra Bílá hrála její sestru a playbackem za ni i zpívala) a Terezou v Jirešově Ostrově stříbrných volavek. Bruntálská rodačka Iva Bittová (n. 1958), prostřední ze tří dcer jihoslovenského kontrabasisty Kolomana Bitta a slovácké učitelky Ludmily Masařové, tehdy odešla z domova a více než deset let hrála přední role v brněnském Divadle Husa na provázku. Přesto je opustila, aby se věnovala sólovému zpěvu a zároveň návratem k houslím potěšila nemocného otce. Zemřel třiapadesátiletý, zažil jen dva její koncerty v roce 1984.
...více
| |
| |
| O kultuře a hudbě->Dojmy z koncertů a divadel |
ELVÍŘINO BLOUZNĚNÍ O JUANOVI
OPERA OPER NĚCO VYDRŽÍ Hrát Dona Giovanniho jinak, než jak ho Mozart dirigoval a viděl při pražské premiéře 29.října 1787 v Nosticově divadle, o to se dirigenti i režiséři pokoušeli vždycky. Už půl roku po premiéře se při prvním vídeňském provedení vypouštěl finálový kvintet. Nevíme, jak Pražané, kteří údajně rozuměli „svému Mozartovi“, také rozuměli italštině originálu, nicméně Mozartovi krajané ji rychle prošpikovali německou prózou a přidali i figury fojta a klenotníka; v této singspielové verzi také Dona Giovanniho v dalším pražském nastudování uvedl 15.ledna 1814 tehdejší ředitel opery Nosticova divadla, skladatel Carl Maria Weber. Šéfdirigent Jan Nepomuk Maýr si v Prozatímním divadle 14.července 1964 popudil – nikoli poprvé ani naposled - recenzenta Bedřicha Smetanu svým dramaturgickým počinem: „operu oper“ ještě nastavil posledním jednáním opery Montecchi e Capuletti od Niccolo Vaccaie... ...více
| | 3 komentáře |
|
| | |
| Kam za Jiřím Černým |
Od Svěráků neočekávám nového Dona Quijota
Hlavní důvody, proč nejít na film Vratné lahve, jsem měl dva. Předně: „má našlápnuto k tomu stát se nejúspěšnějším kasovním trhákem porevoluční doby,“ jak napsal Petr Fischer v úvaze Opona laskavosti, která dál dusí český film (HN, 16.března). A mě jakékoli kasaštyky zpravidla neoslovují. Zadruhé: scénáristu a herce Zdeňka Svěráka znám trochu osobně, každopádně jsme vrstevníci. Po Tmavomodrém světě, kde jsem od něj i jeho syna, režiséra Jana, našel míň než dřív, jsem se bál znova spoluprožívat ubývání talentu. ...více
| | 6 komentářů |
|
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Nesnesitelná lehkost polemik o nové architektuře
Když řeknu, že Jan Masaryk je hodný, pilný žák, je to vtip? – zeptal se kdysi dotyčného jeho kantor. „Je, ale blbej,“ odvětil syn budoucího prezidenta. Totéž mě napadlo, když současný prezident oslovil občany Prahy 9 ve věci Kaplického projektu: „Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit tomu, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla.“ ...více
| | | 14 komentářů |
| |
| Týdenní komentáře |
Umělecký kovář se přes noc stal operním advokátem
Přímo na tělo svému partnerovi Jiřímu Šlitrovi, nejoriginálnějšímu zpěváckému klaunovi po Vlastovi Burianovi - tak napsal libretista jazzové opery Dobře placená procházka Jiří Suchý roli advokáta. V předvčerejší premiéře Formanova nového nastudování ji v Národním divadle zahrál dosud téměř neznámý Petr Píša, umělecký kovář z Třeště, ve volném čase swingový kapelník a zpěvák. Inscenací proletěl s energií kulového blesku i proplul s elegancí Werichova filmového císaře Rudolfa, tančícího s růží okolo luzné Sirael.
...více
| | | 4 komentáře |
| |
|
| | |
| |
| |
| O kultuře a hudbě |
Jak se kalil a kam se dokulil rock´n´roll
Název Stoppardovy nové hry by se ještě začátkem 60.let nesměl v tehdejším Československu – tedy už v době politického „oteplování“, Škvoreckého Světové literatury a vaculíkovských Literárních novin - objevit ani v titulku novinového článku, natož na programu jakéhokoli divadla. Rock´n´roll nebyla v očích tehdejších ideologů hudba, ale výplod zvrhlého životního stylu západních imperialistů. I obezřetnější hudební vědci a publicisté obzírali zvuk elektrických kytar s velkými výhradami (třeba jako „zahnívající odnož blues“), případně ho radši přenechávali sociologům coby pomíjivou módu, kterou nelze vysvětlovat z hudby samotné. ...více
| | | 3 komentáře |
| |
|
|
|
Nejčtenější články