 | |
| Kam za Jiřím Černým->Články v novinách |
Za černými brýlemi rockového krále Mikiho Volka (21.5.1943 – 14.8.1996)
Zjara 1996 se v promítacím sále ČT na Kavčích horách na sebe spokojeně díval v právě dokončeném seriálu Bigbít. Tou dobou už spával po tramvajích. Pár týdnů poté zemřel. V žižkovském bytě našel nadporučík Václav Hradecký z výjezdové skupiny jeho tělo snad po deseti dnech, už v pokročilém rozkladu.
Králem českého rokenrolu nazývali Mikiho Volka hlavně kamarádi muzikanti, aby mu udělali radost. Pokud jím kdy opravdu byl, vládl jen do roku 1965. Dalších třicet marně čekal, až začne znova vyprodávat Lucernu. Uvadl až do podoby předčasných stařen. Přitom by i dnes byl teprve ve věku Micka Jaggera, Lou Reeda a ypsilonského kapelmajstra Miroslava Kořínka. Byl by mladší než Bob Dylan i Paul McCartney.
...více
| | | 7 komentářů |
| |
|
| | |
| Kam za Jiřím Černým->Články v novinách |
Důležité je být dobrý, ne slavný
(Rozhovor s Ivou Bittovou)
V sedmnácti byla Eržikou v premiéře Uhdeho a Štědroňovy Balady pro banditu, v osmnácti filmovou Jolankou v Hanákových Růžových snech (Věra Bílá hrála její sestru a playbackem za ni i zpívala) a Terezou v Jirešově Ostrově stříbrných volavek. Bruntálská rodačka Iva Bittová (n. 1958), prostřední ze tří dcer jihoslovenského kontrabasisty Kolomana Bitta a slovácké učitelky Ludmily Masařové, tehdy odešla z domova a více než deset let hrála přední role v brněnském Divadle Husa na provázku. Přesto je opustila, aby se věnovala sólovému zpěvu a zároveň návratem k houslím potěšila nemocného otce. Zemřel třiapadesátiletý, zažil jen dva její koncerty v roce 1984.
...více
|
|
| |
| |
| Kam za Jiřím Černým |
Od Svěráků neočekávám nového Dona Quijota
Hlavní důvody, proč nejít na film Vratné lahve, jsem měl dva. Předně: „má našlápnuto k tomu stát se nejúspěšnějším kasovním trhákem porevoluční doby,“ jak napsal Petr Fischer v úvaze Opona laskavosti, která dál dusí český film (HN, 16.března). A mě jakékoli kasaštyky zpravidla neoslovují. Zadruhé: scénáristu a herce Zdeňka Svěráka znám trochu osobně, každopádně jsme vrstevníci. Po Tmavomodrém světě, kde jsem od něj i jeho syna, režiséra Jana, našel míň než dřív, jsem se bál znova spoluprožívat ubývání talentu. ...více
| | | 6 komentářů |
| |
| |
| Kam za Jiřím Černým->Články v novinách |
Jak se kalil a kam se dokulil rock´n´roll
Název Stoppardovy nové hry by se ještě začátkem 60.let nesměl v tehdejším Československu – tedy už v době politického „oteplování“, Škvoreckého Světové literatury a vaculíkovských Literárních novin - objevit ani v titulku novinového článku, natož na programu jakéhokoli divadla. Rock´n´roll nebyla v očích tehdejších ideologů hudba, ale výplod zvrhlého životního stylu západních imperialistů. I obezřetnější hudební vědci a publicisté obzírali zvuk elektrických kytar s velkými výhradami (třeba jako „zahnívající odnož blues“), případně ho radši přenechávali sociologům coby pomíjivou módu, kterou nelze vysvětlovat z hudby samotné. ...více
| | 3 komentáře |
|
| | |
| Kam za Jiřím Černým |
Směr: Hospodářské noviny
Od dubna budou mé sloupky vycházet každé úterý v Hospodářských novinách. V pondělí (5.března), kdy se poprvé po třech letech objevil v Lidových novinách namísto mého sloupek jiného autora (Ondřeje Neffa), mailoval mi velice vstřícnou nabídku ke spolupráci Petr Šimůnek, šéfredaktor Hospodářských novin. ...více
| | 14 komentářů |
|
| |
| |
| Kam za Jiřím Černým |
Každý má svou bednu
Čtyři roky jsem každé pondělí ráno v České televizi krátce mluvil o nějaké hudební novince. Takže mi občas někdo z mých známých hlásil, že mě viděl. A že prý tomu rozumím. Podtrhuji: většinou to byli lidé vysokoškolsky vzdělaní. Zpočátku jsem se jich ptával, o čem že jsem to mluvil. “No, to ti už ani neřeknu. Ale měl jsi na sobě modrou košili.” Později jsem se už raději ani neptal. ...více
| | | 4 komentáře |
| |
|
|
|
Nejčtenější články