| Lidé, věci, dobrodružství->Politický kolotoč |
Naděje má jméno Hana Marvanová
Čím déle vypočítával premiér Vladimír Špidla etapy vládních plánů, tím hlasitěji se mu poslanec Petr Nečas v Nedělní partii televize Prima smál. A když ho Špidla nazval obratným demagogem, Nečas spokojeně ubroukl, že to je lepší než být lhář. Jenomže demagog není nic jiného než politická odrůda lháře: klame tím, že něco zamlčí, jinde říká polopravdy, využívá davových předsudků a pudů, slibuje nemožné. ...více
| | | 2 komentáře |
| Odjinud |
Načerno v novém redakčním systému
Přesunuli jsme Načerno do nového redakčního systému. Důvodů ke změně je více. Jednodušší vkládání a editace článků umožní našemu oblíbenci (Jirkovi Černému), aby nás častěji obšťastňoval svými moudrostmi. Čtenářům nabízíme přehlednější stránky a jednodušší systém diskusních příspěvků. V průbéhu srpna chceme nové Načerno ještě upravovat a tak pište, co se Vám líbí i nelíbí jako příspěvky k tomuto článku. ...více
| | | 11 komentářů |
|
| |  |
| O kultuře a hudbě->Dojmy z koncertů a divadel |
Vroucí prostota bulharské Traviaty
Tentokrát newyorská Metropolitní opera vyslala do světa svým sobotním přímým přenosem Verdiho Traviaty samé jistoty: jednu z nejprovozovanějších oper světové historie (jen v MET ji hráli více než tisíckrát), úchvatnou „salcburskou“ režii Willyho Deckera a pětatřicetiletou bulharskou sopranistku Soňu Jončevovou, která se v titulní roli hlasovou krásou i strhujícím herectvím vyrovnala nejslavnějším výkonům Anny Netrebkové. ...více
|
|
| |
| |
| Kam za Jiřím Černým |
Rozloučení s Pavlem Bobkem (Dokument 12)
Vážená rodino Pavla Bobka, jeho přátelé a posluchači. Cesta, která vedla Pavla celým jeho hudebním i mimouměleckým životem, byla tak přímá a krásná, že se po ní budeme ještě dlouho ohlížet s obdivem a radostí. Pavel patřil už od padesátých let k našim nejstylovějším interpretům amerického rokenrolu. ...více
| |
| |
| O kultuře a hudbě |
Zlaté vlásky, tóny a éra Marie Tauberové (28.4.1911 – 16.1.2003)
Když se vzpomíná na poválečnou zlatou éru opery Národního di-vadla, bývá vedle majestátných hlasů Marie Podvalové, Bena Blachuta a Eduarda Hakena jmenována, vysílána – byť ne tak často – a reedována na deskách i Marie Tauberová jako nezpo-chybnitelná, technicky dokonalá, ale už povahou svého kolora-turního sopránu poněkud filigránská zpěvačka, vhodně dobarvu-jící skupinový portrét velikánů národní opery. Nikdy nevytvo-řila nic tak objemného jako jsou Libuše, Dalibor nebo Vodník, s nímž v Rusalce vyjednávala jako kuchtík a laškovala pouze jako jedna ze tří žínek: Mám, zlaté vlásky mám. A opravdu mě-la. I pevné zdraví. Dožila se dvaadevadesáti roků, mnohem víc než její rodiče, manžel a divadelní vrstevníci. ...více
| |
| |
Nejčtenější články