| Týdenní komentáře |
Proč snadno lituji soupeře a těžko přeji vlastním
Kvůli Bohemians kdysi mohlo moje novorozeně málem přijít o zrak. Do jejich vršovického ďolíčku zrovna přicházeli zpívat svou fotbalovou písničku trenér Tomáš Pospíchal i trnavský obránce Karol Dobiaš a kluboví příznivci si od nich slibovali velké věci. Fanoušek z nejposedlejších, Ladislav Kantor, textař a strůjce skupiny CaK Vocal, se k nám nadšeně přiřítil a do ruček nemluvněte vtiskl svůj dar, plyšového klokánka, třímajícího ostrou (!!) špejli s vlajkou Bohemians.
...více
| |
 | |
| |
| Týdenní komentáře |
Superstars pro vyspělé a děti: Bittová a Skoumal
Na české hudební scéně je teď největší zájem o hudbu, v níž nezazní jediné české slovo, jediná česká nota: o soutěž, kdo lépe zazpívá dávno známé zámořské hity. Takovou Superstar hledají milióny televizních nováků a celé stránky tomu věnují i noviny, do kterých kdysi psával své recenze Leoš Janáček. Díky loňskému janáčkovskému jubileu člověk může od lašského novátora leccos slyšet i letos, zejména v divadle. A jak jsem si ověřil na festivalu Opera 2005, na rozdíl od některých zámořských hitů i průměrně zazpívané Janáčkovy noty mě pokaždé dokáží zaujmout. Složitější je to se slovy. U Janáčka nejsou operní tapetou, ale dření dramatu. Moje generace asi měla výjimečné štěstí na zpěváky, kterým bylo v Janáčkovi dobře rozumět. Ale nebýt Štěpánky Jelínkové, Libuše Domanínské, Marie Steinerové, Marty Krásové, Iva Žídka, Bena Blachuta nebo Jaroslava Stříšky, jejichž pasáže mám stále v paměti, občas bych nevěděl, o čem dnešní Jenůfy, Kostelničky, Števové a Lacové zpívají. V jinak pěkné ostravské Její pastorkyni zůstávaly libretu dlužny i hlavní představitelky: Jenůfa Věry Dřízgové-Jirušové trochu, Kostelnička Agnieszky Zwierkové moc. (Podobně mne coby Kostelnička ostatně zklamala i slavná Anja Silja z brněnsko-vídeňské inscenace Pountneyho.) Pěknou dikcí naopak překvapil slovácky divoký a vůbec výtečný italský Laca Gianlucy Zampieriho. ...více
| | 2 komentáře |
|
| | |
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Mladíček, který rockovou hudbu umocnil Kainarem
Prosadit jakékoli objevné umění bylo po Husákově nástupu k moci téměř nemožné. Tím nemožnější, pokud šlo o moderní hudbu. Hlavy komunistických aparátníků byly ještě rozbolavělé skandálem na Bratislavské lyře 1969, ohlasem Krylova exilu i soudem, který proti řediteli Pragokoncertu Františku Hrabalovi vedla v marném pokusu o svou záchranu Marta Kubišová. Nejlepší rockové skupiny se pod vrchostenským tlakem buď rozpadaly nebo upadaly pod úroveň, jíž v relativní volnosti šedesátých let dosáhly. Politické zpátečnictví přálo uměleckému zpátečnictví. Znovu se šily kostýmy s flitry, veselé estrády a velkokapelová aranžmá duchaprázdných odrhovaček. ...více
| | | 6 komentářů |
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Cisusalkuch aneb o císaři, pekaři a jejich době
Když přišel do kin Císařův pekař, bylo mi sotva šestnáct. Poúnorový komunistický režim jsem nenáviděl, rudě ošátkovaným pionýrům jsem se posmíval a soudružce ředitelce Karabáčkové jsem tvrdil, že národní výbory jsou předstíráním demokracie. To na vysvětlenou, proč už zase píšu o té době a Janu Werichovi: protože si je pamatuji jinak, než o nich teď čítávám. ...více
| | 2 komentáře |
|
| | |
| Týdenní komentáře |
Werich s lumpy netancoval, ani se s nimi nepral
O takovém životě je kniha málo a řádka moc, napsal v roce 1975 Jiří Hanzelka do sborníku, který k sedmdesátinám Jana Wericha sestavil novinář Jiří Lederer. Cestovatel jakoby věštil, co nastane, až se dočasně umlčený klaun jednou bude moci oslavovat veřejně. Sobotní večerní estráda Novy týden před stým výročím Werichova narození naznačila, co je to za neveselou dřinu vybírat z filmů V&W veselé scény nebo ze starých divadelních dialogů pospojovat nové. A to nás nejhustší werichovský týden teprve čeká. ...více
| | 1 komentář |
|
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Vybledlá fotografie prezidenta Edvarda Beneše
Hledá se největší Čech. Usilovně. Předloni ho hledalo Centrum pro výzkum veřejného mínění, loni MF DNES, letos nám velikány z anket a průzkumů předvede Česká televize. Doteď si nejsem jistý, jestli jsem udělal dobře, když jsem se pokusu o zhitparádování českých dějin zúčastnil. (Poslední dobou totiž podobná pozvání většinou odmítám. Byla by například pustá formalita hlasovat o nejlepších inscenacích roku, když z mimopražských nevidím skoro nic.) Leč pozdě bycha honiti. Požadovaných sedm jmen jsem přece jen napsal: Karel IV., Božena Němcová, T.G.Masaryk, Leoš Janáček, Jan Kubiš, Milada Horáková, Václav Havel. Z hlasovacího součtu mladofrontovních celebrit jsem se téměř nevymknul, pouze parašutistovi Kubišovi jsem do první padesátky ani já nepomohl. ...více
| | | 2 komentáře |
| |
| Týdenní komentáře |
Dobročinnost umí zpochybnit každý chytrý cynik
Tenkrát v červenci 1985 jsem se za naši televizi strašně styděl. Rockový koncert Live Aid na podporu afrických obětí hladomoru, nejmohutnější dobročinnou událost v dějinách hudby, viděla v přímém přenosu z Londýna a Filadelfie miliarda diváků ve více než 130 zemích, jen Československo ne. (Spolu s Albánií.) Na nejbližším celostátním semináři hudebních kritiků jsem se tomu nahlas podivil. Přítomný zástupce komunistického ústředního výboru mě spražil, opřen o vladařský plurál: My dobře víme, proč na to paní Thatcherová dává peníze. A my to podporovat nebudeme.
...více
| | | 2 komentáře |
| |
Nejčtenější články