Komentáře ke článku:
Zdeněk Urbánek žil odvážně a klukovsky
Komentář ze dne: 17. 06. 2008 20:28:47 Reagovat
Autor: Jen Šváb
Mail:
Titulek: Autor po dvou větách
| Mezi autory, které já poznám po několika větách, patří i Jiří Černý. Proto ani člověka nemohl zmást spor o autorství knížky Hvězdy tehdejších hitparád. Když jsem četl epilog této knihy, jako bych slyšel Jiřího Černého na antidiskotéce. Děkuji moc.
Překlady Zdeňka Urbánka mi připadaly velice náročné na pochopení (soudím podle Shakespeara, jiné jsem neměl v ruce). Možná, že jsou extrémně precizní, stejně ale staromilsky dávám přednost J.V. Sládkovi. Chyba samozřejmě může být u mě, podobný pocit jsem měl třeba u tzv. ekumenického překladu Bible. Ten překlad vycházející z Bible kralické mi připadá o dost poetičtější. |
|
Komentář ze dne: 18. 06. 2008 11:39:57 Reagovat
Autor: Michal Novotný
Mail: @
Titulek: Obdiv vůči nezadatelné povaze
| Ahoj Jiří,
díky za vzpomínku na Zdeňka Urbánka, byl to úžasně opravdový člověk. Poznal jsem ho strašně dávno, někdy koncem padesátých let, kdy jsem začal závodně běhat za Slavoj Libeň, později AC Praha 1890, kde trenérem nebyl nikdo jiný než Jan Hanč. A Zdeněk za ním chodil právě tam. Jeho syn Michal byl vlastně můj soupeř na 1.500 m a Zdeněk nás oba vozil na závody do Houštky strašlivou rychlostí, to bylo o něm známé. Navíc jeho žena Věra byla učitelkou tance na Konzervatoři a do třídy k ní chodila moje setra Lucie. Bohužel už nejsou ani jedna na světě. Ke Zdeňkovi jsem choval vždy ten největší obdiv nejen kvůli jeho překládání - kromě Shakespeara překládal s Kolářem taky Frosta a myslím i Lee Masterse, nebo jak se jmenoval ten básník, co napsal spoonriverskou antologii, ale hlavně kvůli jeho nezadatelné povaze. Tak to jsem ti chtěl říct, je mi to moc líto, že už není mezi námi. Zdravím Michal |
|
Komentář ze dne: 18. 06. 2008 11:54:08 Reagovat
Autor: Josef Škvorecký
Mail: @
Titulek: Můj první pražský kamarád
| (Poznámka JČ: Kvůli deníkové uzávěrce musely Hospodářské noviny otisknout Škvoreckého text 17.června zkrácený. Věřím, že plné znění čtenářům přiblíží Škvoreckého podobně barvitě, jako kniha \"Škvorecký Dorůžka, Psaní, jazz a bláto v pásek\", 2007 Literární akadmie).
Milý Jirko, Tvoje žádost přišla opravdu v nevhodnou dobu. Za chvíli vezu Zdenu na prohlídku do nemocnice a nestihnu tvůj termín jinak,. než teď.
Zdeněk Urbánek byl můj první kamarád, kteého jsem našel v Praze. Chodili jsme spolu do party kolem Jirky Koláře a kolem Jindřicha Chalupeckého. Toho jsem tehdy považoval a hlavního arbitra literatury u nás, a tak jsem mu dal přečíst pracně na stroji opsané Zbabělce. Vrátil mi je s poznámkou, že to není literatura. Naštěstí u toho byl Zdeněk, zmocnil se rukopisu, přečet ho za den a noc a odnesl Lád´ovi Fikarovi, který se už jednou pokusil vydat můj rukopis Konec nylonového věku, který cenzoři zakousli a Láďu to tehdy málem stálo místo. Tak teď vydal Zbabělce, Urbánek se stal vlastně ubjevitelem toho románu pro českou literaturu a Fikarovi se podařilo být za román vyhozen z Českosloenského spisovatele.
Zažil jsem potom se Zdeňem moho příhod, třeba na společné cestě do Norska, naší první na Západ (nechali jsme doma jako rukojmí manželky) a mnoho jiných. Pak jsem ho viděl, když přijel k nám do Toronta v listopadu 1969, bydlel nás a měl malér, spad s postele a zlomil si zub. Pro cestovatele z lidového Československa to mohla být pohroma, protože zubaři jsou tu drazí. Ale milá Dr. Biličová mu zub zpravila gratis, protože patří k těm českým doktorům, kteří čtou knihy. Zdeněk odjel, a v Paze se jenom otočil, tam to prasklo, tak přiletěl zpátky v Havlově prezidentském letadle, už jako ministr čehosi. U nás v nakladatelství jsme dávali party, na niž se Zdeněk zapovídal s jedním profesorem angličtiny, který tu učí Shakespeara, takže zapomněl včas odejít na ulici, kde se právě rozjížděla kolona prezidenstských aut, směřující na letiště, odkud měl prezident letět do New Yorku. Naštěstí můj švagr prorazil kolonu policajtů, poslední auto zadržel a Zdeněk to taktak stihl. Pak odletěl a já ho uviděl už jenom jednou, když jsem ho naštívil na Letné v bytě nakého jeho příbuzného, u něhož trávil své poslední dni.
Byl to věrný kamarád, nezapomenu na něho.
R.I.P. Josef Škvorecký
Na víc jsem se nezmoh, nezlob se, musím letět.
Tvůj Pepík |
|
Přidat nový komentář
|
Nejčtenější články