 | |
| |
| O kultuře a hudbě->Hudební recenze |
WAGNEROVSKÉ ZASVĚCENÍ BEZ ŘINČIVÉ RYTÍRNY
Když čeští novináři psali o Parsifalovi, chystaném v Národním divadle, žádný nezapomněl uvést délku této poslední Wagnerovy opery: s přestávkami pět a půl hodiny. Jakoby návštěvníky trochu strašili. Ti přitom měli ještě živé wagnerovské zkušenosti: před deseti lety Tristana a Isoldu (jen o půl hodiny kratší) a před šesti tetralogii Prsten Nibelungův. Vracel jsem se tehdy tramvaji s neznámým starším pánem. Usmíval se na mě, až konečně vyhrkl: „To byla krása! Už se těším napříště!“ ...více
| | 11 komentářů |
|
| | |
| O kultuře a hudbě->Hudební recenze |
Šanson jako jednopísňové divadlo
Co je vlastně šanson, s tím bývaly u nás problémy. Na tom názvu mylně a nešťastně ulpělo pozlátko lacinějších kabaretů ne-li rovnou sebelítostivé šmíry. Od Paříže daleko, k Flekům blízko. Leckteří muzikanti proto vymysleli a v dobré víře opakovali, že šanson je píseň „o něčem“. Rozuměj: na rozdíl od plytkých textů tanečních písniček. ...více
|
|
| |
| |
| Lidé, věci, dobrodružství |
S Dienstbierem, ještě Jirkou
Koho ztratil v Jiřím Dienstbierovi svět, o tom byly po jeho smrti plné noviny. Já na něj několikrát vzpomínal od začátku svého rozhlasového pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře. Byli jsme s Jirkou mladí, všechno nás bavilo a strávili jsme spolu spoustu času. Dovolte mi si to připomenout. ...více
| | | 6 komentářů |
| O kultuře a hudbě->Hudební nahrávky |
Uvolňující pocit brněnské nejistoty
Nových českých písničkářek se mi líbí dost, písničkářů míň a o čerstvou zajímavou kapelu skoro nezavadím. Proto si snadno vzpomínám, jak mě před lety překvapily Květy debutem Jablko jejího peří.
Že jejich první oficiální album doopravdy vůbec nebylo první, jsem zjistil teprve když mi Martin Kyšperský, nejvyšší okvětní (i já k němu musím zvedat oči), začal posílat a nosit různá domácká CD.
...více
| | | 12 komentářů |
| |
| O kultuře a hudbě->Knihy |
Z krásnej lži nová nádej nevyrastie
Doyen českej hudobnej publicistiky a excelentný glosátor sa v textoch z rokov 2001 až 2008 snaží bojovať proti falošným mýtom a klamstvám v kultúrnom, spoločenskom i v politickom živote. Prvý album Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka je považovaný za najlepšiu československú platňu štvrťstoročia 1965 až 1990.
Neuveriteľný príbeh jej vzniku v poaugustovom, čerstvo okupovanom Československu je obsahom posledného textu knihy stĺpčekov, komentárov a fejtónov Jiřího Černého z rokov 2001 až 2008 Určitá míra facky (Nakladatelství Galén, Praha 2010).
...více
| | 2 komentáře |
|
| | |
| O kultuře a hudbě->Knihy |
Rocková hudba žila, žije a bude žít
Co mají společného Frank Sinatra, Dmitrij Šostakovič a Vítězslav Jandák? Všichni zavrhovali rock’n’roll. Hudbu, která se dožívá šedesáti let. Za první rock’n’rollovou nahrávku bývá považována Rocket ´88´. Na počátku března 1951 tuto písničku o novém automobilu nazpíval v Memphisu černý Američan Jackie Brenston za doprovodu skupiny Ika Turnera. Prvním rock’n’rollovým hitem byl Crazy, Man, Crazy, s nímž Bill Haley & His Comets pronikli v roce 1953 do americké Top 15. Za rok svůj úspěch zopakovali díky Shake, Rattle And Rool. To byl i první rock’n’roll v britské hitparádě – v prosinci 1954. Nový styl dobyl kontinentální Evropu, i když jeho král Elvis Presley v Evropě nikdy nekoncertoval. Do pražské Lucerny přijeli Elvisovi vrstevníci Chuck Berry a Jerry Lee Lewis až po sametové revoluci. Ale do vězení poslala komunistická justice pražské rockery už v říjnu 1957.
...více
| | 8 komentářů |
|
| |
| |
| Kam za Jiřím Černým->Články v novinách |
Nejde jen o čest jedné zpěvačky
Před více než padesáti lety jsem měl záviděníhodné teenagerovské štěstí slyšet alt Soni Červené naživo v Divotvorném hrnci, Nebi na zemi i ve Figarově svatbě. A loni nezáviděníhodnou komentátorskou povinnost prostudovat osobní svazek č.41836, který o téže zpěvačce, pod krycím jménem Žofie Fialová, v Brně do roku 1962 vedla Krajská správa ministerstva vnitra. ...více
| |
| O kultuře a hudbě |
Český pop žije
Mám v sobě něco z evangelického pastorství, a tak když vidím nějakou nepravost, tak to tak nenechám a začnu kázat, i když vím, že české intelektuální prostředí staví spíše na černém humoru a nadhledu, říká hudební publicista Jiří Černý (1936), kterému nakladatelství Galén vydalo knihu Určitá míra facky, obsahující výbor z novinových sloupků, které publikoval i v Hospodářských novinách. ...více
| | | 10 komentářů |
| |
|
|
|
Nejčtenější články