Týdenní komentáře |
Blbá nálada 06 = eroze
Aby už ve třetí větě slavnostního projevu ke státnímu svátku, pár vteřin po Škroupově krajinomalebném belcantu, připustil možnost „nějakého hlubšího problému naší země“ a v souvislosti s nízkou účastí v senátních volbách i s průběhem předvolební kampaně se spolu s „mnohými“ ptal, jestli jsme přesně tohle před sedmnácti lety očekávali - to je právě u Václava Klause nečekané. A když se návazně otázal, zda „dochází k erozi toho, co bylo původně pro velkou většinu z nás nesporné“, nevěřícně jsem si říkal: tohle je pouze jiné jméno pro „blbou náladu“, o které mluvil Václav Havel během svého prezidentování. Premiér Klaus měl ten termín velmi nerad. ...více
| | 10 komentářů |
| |
Týdenní komentáře |
Proti a jenom proti? Televizní povolební výroky řady nezvítězivších mi připomínaly letitý vtip o běžci, který ze dvou skončil poslední a chlubí se, že byl druhý, zatímco jeho soupeř až předposlední. Nejroztomilejší byla opět Jana Bobošíková. I všechny ostatní, kteří své výsledky v senátních či dalších volbách nazírali „poměrně optimisticky“, trumfla útokem proti dosavadnímu senátorovi Zdeňkovi Bártovi, „známému příznivci sudetoněmeckého landsmanschaftu.“ Mě sice už v předvolební agitaci zarazilo, jak účelově skreslil Bártův odsudek poválečných protiněmeckých masakrů jeho senátorský protikandidát Alexandr Vondra, ale kam se hrabe na úsměv Lady Populism. ...více
| | 30 komentářů |
| |
Týdenní komentáře |
Pochyby předvolební
Za týden už budeme mít v senátu a na radnicích nové zastupitele, aťsi třeba k volbám nepůjdeme. Někdo to určitě udělá za nás. Bylo to tak i za komunistické totality, jen vzpurných nevoličů bývalo málo, maloučko, obyčejně jen desetiny procenta. Pokud jste totiž nešli k volbám, ani když se astmatický domovní důvěrník dvakrát vybelhal až na půdu vám je připomenout, museli jste počítat, že to prásknou („nahlásí“) k vám do zaměstnání. A že až budete třeba chtít jet do zahraničí a předtím muset zaměstnavatele žádat o doporučení k žádosti o devizový příslib, nedá vám ani tu žádost o žádost, jak tomu říkal Werich. ...více
| 1 komentář |
|
| | |
Týdenní komentáře |
Motejlí neviditelnost
Máloco lidi tak štve jako zbytečný úředník. Natož vysoký státní úředník. Darmošlap, vydržovaný z jejich daní. Nemýlím-li se, většina veřejnosti takhle vidí například senát. Abych vysvětlil, proč s ní nesouhlasím, musel bych vypsat, co podstatného senát dosud prosadil. To si ovšem může každý zjistit přesně, bez mých subjektivních hodnocení. Je ale občanským zvykem ztrácet čas vyhledáváním a čtením zákonů nebo jejich návrhů? V dnešní éře černobílých sloganů, úsporných časově i myšlenkově? ...více
| 1 komentář |
|
| |
| |
Týdenní komentáře |
Prezidentské rockování S divokým rokenrolem se prý dal Václav Havel dohromady jako dvacetiletý, během zájezdu v Polsku. Nemám důvod mu nevěřit; už tři roky předtím mě blonďáček, chtivý nejhezčích tanečnic, tvrdě bodyčekoval při zdánlivě neškodné pánské volence v kursu mistra Floriana. ...více
| | 2 komentáře |
Týdenní komentáře |
Dvojí vděk Modrému Ve své době byl považován za nejlepší evropského hokejového brankáře. Každopádně mezi českými byl stavební inženýr Bohumil Modrý prvním mistrem světa, prvním držitelem medaile ze zimních olympijských her, jednasedmdesátinásobným reprezentantem a v dresu LTC Praha desetinásobným domácím mistrem. Byl zároveň prvním, komu Kanaďané nedali gól. Hned potom mu na olympijském turnaji ve Svatém Mořici nabídli angažmá a dokonce i povolání projektanta. ...více
| | 5 komentářů |
| |
Týdenní komentáře |
Beatles 40 let poté
Ani sami Beatles onoho 29.srpna 1966 netušili, že koncert na sanfranciském baseballovém stadiónu Candlestick Park zůstane jejich posledním. Ve srovnání s dnešními megashows byl chudý, jako celé jejich americké turné. Hrávali slabou půlhodinu a pohybovat se mohli jen tak, aby přitom zvládali své nástroje. Přestože se už tři týdny prodávalo jejich nové album Revolver, nepředvedli z něj ani notu. Zahráli jenom jedenáct starších písniček. ...více
| 13 komentářů |
|
| | |
Týdenní komentáře |
O Krylovi a Bittové
Pokud někdo tvrdí, že Bob Dylan neumí zpívat, Tom Waits chrochtá a z poslechu Janis Joplinové že bolí v krku, nezačnu mu přednášet o zvláštnostech rozmanitých druhů hudby. Většinou totiž nejde ani tak o to, že jinak se zpívá opera a jinak blues, ale o to, že každý máme jiný sluch, vkus, gusto, ješitnost. Už coby středoškoláka mě poučilo, když jeden národní umělec pravil o druhém, že zpívá Kalinu ve Smetanově Tajemství, „jak když se klouže nahou zadnicí po skle“. Který hlas je krásný či ošklivý, zdravý nebo nemocný, na to nejsou pravidla. Kritici uvažují o „proměnách dobového ideálu“, obchodníci vymýšlejí slogany typu Sto miliónů Elvisových fanoušků se nemůže mýlit. ...více
| 7 komentářů |
|
| |
| |
Týdenní komentáře |
Jaký antikomunismus Poté, co sociální demokraté nedojednali vládu s lidovci ani s ODS, hrozí jim, že si bez komunistů – v paroubkovské řeči - neumyjí ani ruce. Není divu, že v takové nouzi je jim protivný každý antikomunismus. Salonní, primitivní, pozérský, divadelní, krátkozraký, laciný, pokrytecký, naivní, pozdní, bezradný, falešný. Hmm. Podezřele bohatá rétorika. Kdyby se přece antikomunismus „definitivně zdiskreditoval“, kteroužto myšlenku zrodilo přání Paroubkova poradce Oty Novotného (Dnes, 30.8.), neštěkl by po něm ani pes. ...více
| | 17 komentářů |
| |
Týdenní komentáře |
Čemu Klaus říká úkrok Miroslava Kalouska jsem kdysi v rozhlasu nazval (22.9.1998, ČRo 2) „divným stvořením, které se vnějškově podobá člověku, ale chová se jako politický robot naprogramovaný na získání moci za každou cenu.“ Oč šlo? Lidovci tehdy měli v rámci právě zrozené čtyřkoalice pravicových stran zvolit novým místopředsedou zahraničního výboru Jiřího Vlacha z Unie svobody, ale nakonec hlasovali pro komunistu Miroslava Ransdorfa. Komunisté pak pomohli lidovci Jiřímu Karasovi do čela podvýboru pro styk s krajany. Rozhořčeným koaličním partnerům Kalousek vzkázal, že jedno marginální hlasování prý nemůže narušit čtyřdohodu a že jejich reakce je neadekvátní. ...více
| | 7 komentářů |
| |