| Týdenní komentáře |
Hudba, chrám a rozum
Na Hradě seděl Husák, republikou bloumaly sovětské divize, v Mladém světě falšovali Zlatého slavíka a Zelenkova televize se smála až praštělo. Zkrátka normalizace. Ale Pražák všude České bratry má a já je měl i na bohoslovecké fakultě. Nabídnul jsem se, že bych studentům v Jirchářích udělal pořad o muzikálu Jesus Christ Superstar; jakože o křesťanství a hudebním divadle. Lekli se, že by kvůli tomu mohly být potíže. ...více
| | | 12 komentářů |
| Týdenní komentáře |
Hlas, který měl duši
Může mít hlas duši? Keltové věří, že ano. Pro výjimečnou schopnost vyjádřit stav zpěvákovy duše pouhým zvukem mají i pojmenování: yarrragh. Kritici si jím pomohli, když popisovali hlas irského rockera Vana Morrisona nebo Kurta Cobaina ze seattleské Nirvany. Myslím, že yarrragh měl i Jiří Schelinger. ...více
| | | 16 komentářů |
 | |
| Týdenní komentáře |
Kdo zastaví Zelené?
Renata Kalenská se zde předvčerem zeptala předsedy Strany zelených Martina Bursíka, jestli je dnes důležitější jejich program nebo překročení pěti procent v předvolebním průzkumu. Mohl jí na to klidně říct: A proč myslíte, že mi tentýž den věnujete stránku vy i Mladá fronta Dnes? Jenomže je-li Bursík tázán, odpovídá a neklade místo toho řečnické otázky. I to patří k jeho klidnému, věcnému a neurážlivému způsobu diskuse. A uprostřed politiků, kteří pod heslem „K lidu blíž a s lidem níž“ chodí pro své zábavné metafory až do řiti, je sympatickým exotem každý, kdo hovoří bez pěny u úst a nesnaží se přefórovat své oponenty. Možná právě tohle stačí k zisku pěti průzkumových procent a v ten ráz i k zájmu sdělovacích prostředků. ...více
| | 21 komentářů |
|
| | |
| Týdenní komentáře |
Paroubkův prezident?
Řekni mi, český politiku, koho budeš volit prezidentem a já ti řeknu, jestli mohu volit tvou stranu. Premiér Jiří Paroubek jasně a včas sdělil, že chce Miloše Zemana. Tím mi to u červnových uren zjednodušil: sociální demokracii volit nemohu. Jistěže osoba prezidenta není v programu politické strany to nejdůležitější. Je ale konkrétní, jediná a tedy kontrolovatelná. Pokud strana tento bod svého předvolebního programu nesplní, nemůže to okecat a rozmělnit jako třeba postoje k daním, nájemnému, Evropské unii nebo ochraně přírody. Navíc pro mne, který má rád Česko a naše dějiny včetně symbolů, je prezident symbolem čehosi vyššího než je pouhá moc. Nemusím ho ctít, natož pak milovat. Ale rád bych ho bral vážně, ať už s ním v jednotlivostech souhlasím nebo ne. ...více
| | 31 komentářů |
|
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Pravdomluvné šero
Fotograf historických událostí zvěčňuje tváře. Někdy i jejich smutek nebo radost. Ale jen výjimečně i složitější stavy duše, ty mezi světlem a stínem. A právě takové bylo zákulisí sametové revoluce. Ponořené do bezokenních suterénů, energické i unavené, stejně blízké statisícovému jásotu demonstrantů jako výhrůžkám tankistických a milicionářských velitelů. I kdyby mě zklamala paměť a přibarvila si to, stačí pohlédnout do tváří Václava Havla, Jana Urbana, Martina Mejstříka, Stanislava Miloty nebo Radima Palouše na černobílých snímcích Jaroslava Krejčího. ...více
| | | 3 komentáře |
| |
| Týdenní komentáře |
Pomluva o Zábrodském
Zradit kamarády a dostat je do kriminálu – to už je něco. Příběh o domnělém zrádci Vladimíru Zábrodském a jeho uvězněných spoluhráčích čas od času připomíná jeden z nich, Augustin Bubník. Naposled jako host Michala Prokopa v pořadu ČT Krásný ztráty. Bubník tam mluvil o stínu na Zábrodském. Loni 5.května v Jonáš klubu besedoval zřejmě konkrétněji. V tamním zpravodaji to pak Grigarovi shrnuli: „Vladimír Zábrodský, fenomenální hokejista, ale dablér spolupracující s STB. Leč škoda slov o tomto pánovi, který s jistým kapitálem odešel do Švédska a tam klidně žije.“ ...více
| | | 2 komentáře |
| |
| Týdenní komentáře |
Mýtus Mozartova mýtu
Než začnou dítka v Dvořákově opeře Jakobín zpívat proslulé „Zdráv buď, ó pane náš, lid tvůj tě vítá,“ jejich učitel Benda si libuje: „Ta serenáda se mi podařila, že Mozartu k hanbě by nesloužila.“ Jiný učitel, Zdeněk Svěrák, alespoň otextoval Malou noční hudbu a televizním divákům pro pobavení zpívával „Mně se líbí paní nadlesní, protože je tuze noblesní.“ Naštěstí jen můj spolužák Zdeněk Korecký slyšel coby doprovodný pianista, jak jsem z Mozartovy Kouzelné flétny bručíval modlitbu velekněze Sarastra a kvíkával popěvky ptáčníka Papagena. ...více
| | 13 komentářů |
|
| | |
| Týdenní komentáře |
Písničkoví myšionáři
„Už je mi víc než kdy bylo Mozartovi/už je mi víc než kdy Vysockému\", zpívá Jiří Smrž v první větě svého nového alba Poslední láska. Ne aby „závistivě vyhlížel své jméno na nebi“, ale aby vyznal „od každé myšlenky chybí mi vždy kousek/jenž třeba domyslet, však jako by nebylo dost času“ a dosvědčil „jak to bolí/nemoci brečet, smát se znova/nemoci přidat k dobrému už ani slova“. ...více
| | 8 komentářů |
|
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Kdo rozesměje Klause
Nepřehlédnutelným titulkem Klausova oprávněná sebechvála (LN 12.1.) mě analytik Pavel Kohout alespoň dodatečně nasměroval, kam jsem se ke své škodě nedostal přímo: do Národního domu na Vinohradech, kde Václav Klaus promluvil ke svým přátelům z Centra pro ekonomiku a plánování, které v roce 1989 sám založil. Onoho úterního podvečera se reformní ekonomové nemuseli prokousávat žádnými novoročními zdvořilostmi; patnáctileté jubileum obnovení kapitalismu v naší zemi mohl prezident pojednat vtipně a zpříma.
...více
| | | 19 komentářů |
| |
| Týdenní komentáře |
Seifertovy melodie
Verše, které jsme museli biflovat jako školáčci, si někdy pamatujeme dlouho, jejich autory však většinou opouštíme záhy. Jen Jaroslava Seiferta, od jehož smrti zítra uplyne dvacet let, jsem neopustil nikdy. „Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti.“ Měla krásný rytmus, ta básnička; skoro už písnička. Učitelé hudby i rappeři vědí, o čem mluvím. A ještě víc skladatelé, kteří se pokoušeli Seiferta zhudebňovat a v potu tváře zjišťovali, že je to tak těžké jako napsat jinou melodii na slova národní písničky.
...více
| | | 6 komentářů |
| |
Nejčtenější články