| Týdenní komentáře |
Decibelokracie a ministři, dnešní i zítřejší
Sotva jsme pochovali Pavla Dostála, sotva dočetli výzvu kulturních pracovníků k uváženému výběru jeho nástupce, už je tu rozpínavější, vše přehlušující téma, technoparty versus policie. Aspoň že Milan Knížák si i dále láme hlavu, jak dál po Dostálovi. Do parlamentních voleb, jejichž výsledek si může vynutit opět jiného ministra, zbývá tři čtvrtě roku. To je podle Knížáka málo na zásadní změny, ale dost na zmatená rozhodnutí. Jako nejpraktičtější řešení proto v sobotních LN navrhuje ponechat ministerstvo v rukách „dosavadního prvního náměstka Zdeňka Nováka, který Dostálův způsob důvěrně zná a je schopným úředníkem.“ Logičtější návrh jsem odjinud neslyšel. Srandovnější ano. František Ringo Čech by se na to cítil. Bubeník, génius a vědec. Masarykovec, klausovec, zemanovec. Pokud vyhraje volby ODS, vkročí i do Černínského paláce ministr orientovaný kulturně, Jan Zahradil. Chodí na rockové koncerty, sem tam mi internetem svěří dojmy z nových alb. Co na tom, mezi námi rockery, jestli si pravicovou politiku každý představujeme jinak? Zahradil jistě viděl Žlutou ponorku. Díky výtvarníkovi Heinzi Edelmanovi tento film vyjádřil radost z Beatles lépe než rozbory jejich hudby. Německý kreslíř se narodil v Ústí nad Labem, žil na dvou místech a jako dvanáctiletý kluk odsud v roce 1946 odešel. Unikl násilné smrti a žije v Amsterodamu. Nikdo už ale nevypátrá, jaký talent a zájmy měli jiní Edelmanovi rodáci. Včetně těch, kteří byli při pověstném protiněmeckém masakru svrženi do Labe. Jejich památku teď město připomnělo deskou uprostřed mostu. Zahradil nesouhlasí. Nechce takové věci otevírat. Jakou hudbu poslouchá ústecký primátor Petr Gandalovič, nevím. Jisté je, že tentokrát dal dějinám a zodpovědnosti svého města přednost před zahraniční politikou své strany. A pokud Edelmanovi zdraví dovolí, aby přijal ústecké pozvání, které ho potěšilo, kulturní politice ODS připíšeme body. ...více
| | | 5 komentářů |
 | |
| Týdenní komentáře |
Pravda operních tenorů, folkařů a politické strany
Najít tenora, o kterém může Terinka v Dvořákově Jakobínovi vážně tvrdit „a z mého Jiřího jde slunce jas“, je problém dodnes. Natož před padesáti lety. Viktor Kočí, který tehdy přišel z Plzně do pražského Národního, takový byl. Štíhlý, mrštný, blýskavě tmavooký. Byly mu třicet čtyři, vypadal ještě mladší. A hlavně tak zpíval i hrál. Když si ho novátorský režisér Walter Felsenstein v roce 1961 vybral jako básníka Rudolfa do Pucciniho Bohémy v berlínské Komické opeře, dal tím i nám, Viktorovým fanouškům z bidýlka, razítko dobrého vkusu. Stylové rozpětí od Mozartových a Rossiniho koloratur přes Verdiho a Gounoda až po dramata Leoše Janáčka a snivou rozjímavost Bohuslava Martinů zvládal Viktor Kočí především muzikálním instinktem a radostným nasazením všech sil. Věřil, že operní návštěvník spíš promine pár nedokonalých tónů než vyrovnanější, ale opatrný výkon, poznamenaný úmyslem šetřit si hlas na další večery. Smutek po Viktorově úterním odchodu odnese čas. V paměti mi ponechá křídlení dokonalé zpěvné češtiny. ...více
| | | 4 komentáře |
| |
| Týdenní komentáře |
Dostál překonal sám sebe, výsledek posoudí až čas
Vést kulturu ve státě, kde se odjakživa kdekdo cítí povolán jí rozumět a kde navíc byli čtyřicet let hýčkáni všichni umělci, kteří se vešli do oficiálních svazů, to je Sisyfova práce. Každému předchozímu ministrovi se jeho balvan vysmekl jinak; alespoň v čích veřejnosti i umělců a z odstupu několika roků. Jak posoudí historie vztah posledního Sisyfa k majetku církve a šlechty? A jak i ředitele Národní galerie a Národní knihovny, které jmenoval v rozporu s řadou odborníků? ...více
| | 3 komentáře |
|
| | |
| Týdenní komentáře |
Jak nás Vladimir Vysockij přiměl louskat azbuku
Dnes ráno uplynulo čtvrt století od chvíle, kdy v Moskvě podlehl srdečnímu záchvatu dvaačtyřicetiletý herec a zpěvák Vladimir Semjon Vysockij. Pohřeb mu připravili kolegové z divadla Na Tagance a na Vagankovském hřbitově ho pochovali v kostýmu Hamleta. „Bílej čáp moskevskej do nebe bílýho vyletěl. Černej čáp moskevskej na černou zemi na černou zem se snes volným pádem,“ napsal jeho písničkářský předchůdce Bulat Okudžava. ...více
| | 2 komentáře |
|
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Medaile za zásluhy, 69 poslanců a babka na ulici
Jestliže náš prezident opravdu chce „odměňovat za dílo bez ohledu na další okolnosti“ a zároveň je „ochoten diskutovat s poslední babkou na ulici“, jak se to o něm domnívá Milan Knížák (LN 25.VI.), hlásím se do diskuse. Téma: Karel Gott a státní vyznamenání za zásluhy. Do úsměvu mě předem vyladilo 69 poslanců, kteří prezidenta vyzvali, aby Gottovi medaili dal, aťsi je většina jejich kolegů proti. ...více
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Hrubá Vrbka, Hrubá, plná požehnaných hudeckých rodů
Kdyby Hrubá Vrbka dala českým dějinám jen biskupa Gorazda a primáše Jožku Kubíka, i tak by se mezi moravskými dědinami skvěla.
Hlava pravoslavné církve učinila během heydrichiády zázrak milosrdenství i odvahy: ukryla národní mstitele ve svém chrámu a padla s nimi se všemi a za nás za všechny. Jestli svým luteránským citem nacházím aspoň trochu porozumění pro cosi tak složitého jako je v dnešní době svatořečení, pak díky biskupu Gorazdovi, vlastním jménem Matěji Pavlíkovi. ...více
| | | 2 komentáře |
| |
| Týdenní komentáře |
Nejlepší rock pro Afriku, barytonisté pro Litomyšl
Rak je pro mě nejen znamením zvěrokruhu, ale i povznášející hudby. Neboť v ten čas už několik let utíkáme se ženou z rozvířené Prahy do klidu renesančního litomyšlského zámku a protějšího pivovaru, kde se narodil Bedřich Smetana. Z bezmála třítýdenního festivalu, zasvěceného městu a jeho nejslavnějšímu rodákovi, slýchávám, pochopitelně, pouze zlomek, i z něho se však dá nastřádat zásoba radosti pro horší dny. ...více
| | 5 komentářů |
|
| | |
| Týdenní komentáře |
O poslancích, Hrdém Budžesovi a Vladimíru Železném
Většina našich poslanců v pátek odmítla jakkoli se uskrovnit při svém cestování. Dala tím najevo, co si myslí o sobě, ostatních občanech a obecných mravech. Toho dne jsem se v Lužicích, dědině u Hodonína, právě radil s místním malířem pokojů, u koho si objednat další práce na chátrajícím domku, aby na to moje kapsa stačila. „To máš jedno. Tady tě nikdo nevezme na hůl. Je to tu malé, lidé by si to mezi sebou řekli.“ ...více
| | 1 komentář |
|
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Nezapomenutelný Mladý svět, Literárky a Leoš Suchařípa
O kom se omylem roznese, že zemřel, bude prý dlouho živ. Od Krylova odchodu před jedenácti lety už na to nevěřím vůbec. Lidová moudrost teď ošidila i Mladý svět, několikrát pochovávaný od roku 2004. A co se kolem něj točívalo talentů! Měly ostatně jasnou převahu i v předvčerejším záznamu cimrmanovské hry Lijavec (ČT 2): režisér Ladislav Smoljak dva roky v „Mlaďáku“ vedl kulturní rubriku, Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka pro ni lektorovali básně i povídky a Jaroslav Weigel vymyslel nesvazácky moderní grafickou úpravu. Lijavec mi tak byl i malým rekviem za šestačtyřicetiletý týdeník. ...více
| |
| |
| Týdenní komentáře |
Dřina, naděje a zklamání potulného herce Jiřího Voskovce
Při představě, že příští neděli by bylo Jiřímu Voskovcovi sto let, se mi vybavuje jeho odpor k „zatraceninám, přímo oplzlým svou pokročilostí.“ Naštěstí si svých herecky i lidsky poctivých sedmdesát šest let užil v plné práci. Měl jí do poslední chvíle tolik, že když byl 1.července 1981 povolán do kalifornského nebe, museli Škvoreckých ze svého vydavatelského plánu definitivně škrtnout životopis Stín svobody. Voskovec stačil napsat sotva zlomek. ...více
| | | 3 komentáře |
| |
Nejčtenější články