| Lidé, věci, dobrodružství->Hudební osobnosti |
Zpěvácké opičení
I lidé, kteří nejsou nijak řeční, mi poslední dobou často kladou řečnickou otázku: mohu si vážit zpěváků, již přebírají písničky po jiných? Ptám se kterých. To je prý jedno.
Odpovím, že není, a tazatel se zklamaně zachmuří. Jenomže takzvané cover verze neboli předělávky skutečně nejsou samy o sobě padoušstvím ani kšeftařstvím. Hana Hegerová se zkraje prosadila díky písničkám, které před ní zpívali Edith Piaf, Jacques Brel, Moustaki, Alena Havlíčková, Eva Olmerová, Jiří Suchý a jiní. Rolling Stones přebírali od amerických černochů kdeco, než si teprve pro své čtvrté album - Aftermath - složili všechny skladby sami.
...více
| | | 9 komentářů |
 | |
| Odjinud |
Netvor selektor
Sovětský satirický týdeník Krokodil zrovna neoplýval jemným vtipem, ale jeden kreslený se mu kdysi povedl. Před černobílou obrazovkou sedí manželé a sledují plešatého redaktora. "Představ si tu krásu," říká manželka, "až to bude v barvě."
Připomíná se mi to většinu pondělních rán v ČT 1, kdy před osmou vyprávím o hudbě; čerstvě 11. listopadu. Mluvil jsem o novém albu bratří Ebenů. Třebaže ČT měla k dispozici videoklip s titulní písničkou Já na tom dělám , nepoužila ho ani třeba před nebo po pěti minutách, kdy má hlava z obrazovky prakticky nesešla. Zato tam zařadili videoklip skupiny Satelit Kanibal. Proč?
...více
| | | 2 komentáře |
| |
| Odjinud |
Karambl Krampol
Jako přijímač filmových rolí je Jiří Krampol na můj vkus smrtkovitě nevybíravý, a možná právě proto herecky téměř jednostrunný. Přece jen více rozměrů má jako televizní bavič; nedáv no ho pochválil i Miroslav Horníček. Jakmile ovšem Krampol narazí na dějiny moderního českého divadla, způsobuje karambol.
Silně to křachlo hned po sametovém převratu při předávání divadla Semafor do rukou Jiřího Suchého. Krampolovi tehdy ne a ne dojít, že Suchý nejen Semafor založil, ale i vytvaroval do podoby, vedle níž Krampolův a Šimkův humor působil jako pěst na oko. Proč by měli ze Semaforu odcházet oni a proč ne Jiří Suchý, divil se veřejně Krampol. A jeho údiv nestárne.
...více
|
|
| | |
| Lidé, věci, dobrodružství->Politický kolotoč |
Domněnkový řád
Harmonikář Franta Vyhnal býval pražský exot. Hrával lidovkové šlágry před válkou, za války i po válce, po hospodách v rodných Vršovicích, fanouškům fotbalistů Bohemians v jejich ligovém "dolíčku", v kinech i v Lucerně. Tak se taky skamarádil s kulturním tajemníkem ÚV KSČ Miroslavem Müllerem a s náměstkem ministra kultury Josefem Švagerou. Mirek i Pepa si padli s akordeonistou Frantou do noty - což je jediné schůdné vysvětlení, proč ho jmenovali zasloužilým umělcem a dali mu přednost i před hráčem na foukací harmoniku Lubomírem Plevou, jehož virtuozita byla v zahraničí oceněna pěti tituly mistra světa.
...více
|
|
| |
| |
| Lidé, věci, dobrodružství->Hudební osobnosti |
Carmen a John
Tak dlouho jsme se v dávných dobách měsíčníku Melodie posmívali s rockovými publicisty šéfredaktorovi Standovi Titzlovi, že chrlí samé nekrology na své oblíbené swingaře, až si čas vyhledal pro tuto práci i nás. A pokaždé je to stejné: nikdy nevím, kdo toho muzikanta, jehož odchod mě bolí, vůbec ještě zná. Jestli spíš neteskním za svým mládím a v redakci nekroutí hlavou nad mými "starostmi".
Kdo si třeba všiml, že zemřel nějaký John Entwhistle, baskytarista z londýnských destruktivistů The Who? Snad někdo z muzikantů, kteří se po něm pokoušeli chmuřit a temnit Pavouka Borise, jednu z mála písniček, jež si Entwhistle mohl zazpívat i vedle charismatického sólisty Rogera Daltreyho.
...více
| |
| |
| Odjinud |
Zasmraďovači
Památkáři potopili Kampu, Fejk zoologickou zahradu, Havel svou dobrou pověst, Knížák zbraslavskou galerii a Buzková důvěryhodnost školství.
Takové doopravdy jsou někdy dokonce i názvy řady současných článků, jindy alespoň jejich tónina. Jakou podobné úderné titulky a reportérské soudy nabízejí obsahovou řidinu, to se neukáže pokaždé tak rychle jako v případě památkářů, kdy Lidové noviny ráno na první straně v podstatě oznámily,že ministr kultury Pavel Dostál odvolá ředitele Státního ústavu památkové péče Josefa Štulce, načež večer v České televizi spolu zasedli Dostál se Štulcem a všechno bylo jinak.
...více
| |
| |
| Lidé, věci, dobrodružství->Hudební osobnosti |
Věrný Sviťo
Jako režisér a scenárista byl Vladimír Svitáček téměř vždy tou méně známou polovinou vedle Jána Roháče, někdy "jen" pětinou: v jediném svém celovečerním filmu Kdyby tisíc klarinetů a v Horníčkových televizních Hovorech H, v bruselské Laterně magice (i s Alfredem Radokem, Svobodou a Formanem), v montrealském Kinoautomatu (s Činčerou, Horníčkem a Juráčkem).
Pro všechny byl Svíťa, jen pro Roháče Svíťo. Svému spolupracovníkovi byl Svíťa věrný doslova až za hrob a milovaný Janík zůstal hlavním hrdinou jeho proslulých historek, dokonce i před živým "Horňasem".
...více
| | 2 komentáře |
|
| | |
| Odjinud |
Árie pro Šebrleho
Jak ukázal televizní detail ze stupňů vítězů evropského šampionátu v Mnichově, Roman Šebrle si ke Škroupově melodii české hymny dozpíval Tylův text sám. Bylo taky vidět (když už ne slyšet), jak těžké je frázovat přesně s orchestrální nahrávkou - a nejen pro desetibojaře. Škroupův hit je nesnadný, dokonce i když si zpěvák zvolí tempo a rytmus sám. Například během listopadového převratu 1989 zpívali Kde domov můj z balkónu Melantrichu docela slušně Marta Kubišová, Karel Kryl i Karel Gott, ale opravdu dobře jen Ivo Žídek. A zástupy na Václavském náměstí jen potvrdily, že "zpěvácké spolky venkovské i lid rozejdou se tu v nápěvu na všechny strany", jak naší hymně kdysi vytýkal Leoš Janáček. ...více
|
|
| |
| |
| Lidé, věci, dobrodružství->Hudební osobnosti |
Rock v důchodu
Rock byl od svého vzniku v padesátých letech považován za vzpouru: proti swingovým big bandům, proti rodičům, policajtům, škole, mistrovi v dílně, královně... Rockeři byli "rebelové bez příčiny". Že je to už dávno jinak, nám znovu připomněly dvě zprávy o rockerech, kteří v historii této hudby platí přímo za symboly vzpoury: Mick Jagger byl povýšen do šlechtického stavu a Little Richard odchází do důchodu.
...více
| |
| |
| Lidé, věci, dobrodružství->Politický kolotoč |
Prohrává vkus
Právo a spravedlnost nejsou totéž. Proto není divu, když ten, kdo u soudu prohraje, považuje rozsudek za nespravedlivý. Zvláště když jde o tak složitou věc, jako je ochrana osobnosti. Helena Vondráčková žalov ala Jana Rejžka kvůli jeho tvrzení, že je dnes úspěšná díky svým kontaktům s mafiány ze sedmdesátých a osmdesátých let. Vrchnímu soudu šlo o slovo mafián. Rozhodl, že obecně označuje nezákonné jednání, a Rejžek prohrál. Musí se Vondráčkové omluvit. Reakce dosavadní vítězky i poraženého jsou trapné. ...více
| | | 41 komentářů |
| |
Nejčtenější články